Vydejte se s námi vlakem nebo na kole do České Sibiře

Až budete usedat do vlaku z Prahy Hlavního nádraží směrem do Českých Budějovic, měli byste si uvědomit, že budete cestou míjet krajinu velice působivou, podle místních znalců označovanou jako „středočeský klenot“. Její krása vyniká především z okna jedoucího vlaku, musíte se ovšem posadit tak, abyste ji sledovali zejména po levé straně po směru jízdy. Vlaková kupé však většinou bývají na pravé straně jízdní soupravy, a tak se vyplatí uložit si do kupé zavazadla a cestu prostát u okénka v chodbičce.

Průjezd okrajovými pražskými aglomeracemi brzy vystřídá krajina s názvem Česká Sibiř. Nebyla takto pojmenována náhodně, Sibiřské nedozírné planiny nehostinné oblasti Ruska totiž evokují obdobné pocity, i když v našich skromných českých poměrech lze hovořit spíše o pouhém vzhledu typických krajinných prvků.

Název této oblasti se ujal od spisovatele Jana Herbena, poprvé se objevil ve fejetonovém článku „pod čarou“ v deníku s názvem Čas, na počátku dvacátého století. Bylo to v době, kdy s přítelem, impresionistickým malířem Antonínem Slavíčkem, putovali v předjaří na konci března do Hostišova. Zatímco v Praze již bylo jaro, na „Sibiři“ je zastihla sněhová vánice s ledovým vichrem.

Putování po desítkách cyklostezek a turisticky značených cest

Dodnes se tento název užívá v turistických průvodcích, za centrum oblasti jsou považovány Votice a menší obce v okolí bájného vrchu Blaník, Mladá Vožice a Sedlec-Prčice. Krajina je poměrně řídce osídlena, není zasažena průmyslovou činností a stejně tak podnikatelskými záměry vybudovat zde tovární haly typu levných montoven pro průmyslová konsorcia.

Můžete tedy putovat tímto krajem na kole nebo pěšky, výborným vodítkem je právě zmiňovaná vlaková trať, cestování můžete uzavřít buď v Táboře, nebo opačným směrem ku Praze v Hrusicích nedaleko Mnichovic, v kraji kocoura Mikeše a jeho tvůrce, spisovatele a malíře Josefa Lady.